To jsem se zase jednou rozhodla, upéct své drahé kamarádce dortík. Svěřila jsem se se svým nápadem Vlkovi, Mývalovi a Lišce a ti ochotně souhlasili, že mi pomohou.
Jenže dny plynuly a plynuly. 14.leden byl pár týdnů za námi, a tak jsem se rozhodla jednat. Oznámila jsem datum pečení.
Liška bohužel nemohla, takže jsme vyrazili nakoupit ingredience jen s Vlčkem s Mývalem.
Vlk dostal za úkol naučit se nakreslit veverku, která měla zdobit vršek želatiny. Výsledkem ovšem byla jakási podivná zrůdička křížená s Tyranosaurem. Veverku jsme tedy raději zavrhli.
Největší sranda ale byla ve chvíli, kdy jsem zjistila, že nám nefunguje digitální váha. Pověřila jsem samce, aby vypočítali objem cukru z hustoty, kterou našli na netu a sama jsem se vydala po baráku, abych vyčmuchala nějakou váhu.
Štěstí přišlo ve chvíli, kdy mi otevřel jeden americký soused. Relativně dlouho jsem se marně snažila vykoktat svou lámanou angličtinou, že potřebuju váhu. Nakonec mi přišlo jednodušší povědět mu, aby zavolal svou manželku, se kterou byla již srozumitelná řeč.
Nakonec po sražení, opakované ohřívání pudingu, tuhnutí a tání želatiny, dalším tuhnutí a tání želatiny, byl dort hotov.
Poslední perlou měla být již zmiňovaná veverka k nakousnutí. O naší šikovnosti vypovídají následující obrázky =D:
Zobrazit další články tohoto autora
